Živý plot
Živý plot není až tak ojedinělý prvek na pozemcích a zahradách. Povětšinou se ale setkávám s něčím, co je pro mě taková malá noční můra. Tou je souvislá hradba tvořená z tújí, hlavně aby nebylo vidět do té pevnosti, která se za hradbou skrývá. Nevím, kde vznikla myšlenka dělat něco takového. Když jsme skoro před třiceti lety postavili na vesnici barák, tak rodiče taky chtěli hradbu z tújí. V té době mi to bylo jedno, vím akorát, že se těm tújím moc nedařilo. Dělali to ale všichni kolem a asi to měla být nějaká ukázka zámožnosti, nebo společenského postavení, takže to byla skoro povinnost. V podstatě to vydrželo do dnes, a když koukám na mapu hlavně okrajových oblastí velkých měst, tak je to jako přes kopírák. Relativně malý pozemek, kde jeho polovinu tvoří nějaký reprezentativní barák, krátce střižený trávník, bazén a kolem toho všeho hradba z tújí. Vytvořit to a udržovat stojí hodně práce a energií (hlavně vody) a v podstatě je to přírodě nepřátelské prostředí. Nevím, jestli ti lidé vůbec uvažují, když si takové něco vytvoří, nebo nechají vytvořit na zahradě. Vím ale, že touhle cestou tedy rozhodně nechci jít.
Od mládí mi hodně záleží na ochraně životního prostředí. Pamatuj si, že když jsem ještě hospodařil na vesnici před těmi asi 20 lety, tak bylo o hodně více hmyzu, v zavlažovacích kanálech a na zahradách se dala běžně najít žába, nebo i čolci a nevím o tom, že by někdo mluvil o nějakém extra problému se škůdcema. Stříkalo se snad jenom proti mandelince na bramborách.
Dnes už mám pomalu problém na zahradě vidět včelu, žáby ne jenom že není vidět, ale už ani slyšet a ptáků (hlavně těch malých) taky citelně ubylo. Zato tady ale máme zelené pouště (myslím tím trávníky), na zahrady si lijeme tuny chemie a nadáváme na slimáky, že jich je strašně moc a všechno sežerou.
Proto jsem se rozhodl, že přírodě trochu pomůžu, a to i tím, že se na své zahradě budu snažit vytvořit přátelské prostředí pro užitečné živočichy. Fakt ale je, že tímto přístupem vytvoříte přátelské prostředí i pro ty nechtěné živočichy, jinak to ale asi nejde. Predátoři (naši užiteční živočichové) potřebují něco jíst, aby mohli přežít. Tím jídlem jsou právě ti škůdci. Není tedy naším úkolem úplně vyhubit škůdce, ale dostat svou zahradu do určité rovnováhy. Možná vás napadne, že mít zahradu bez škůdců by bylo super, ale bez nich by nebyly ani predátoři. Ty bychom teoreticky v případě absence škůdců nepotřebovali, ale tam kde jsou vhodné podmínky a potrava, tam se většinou škůdci časem objeví. Množí se ale mnohem rychleji než ti predátoři, takže je lepší se snažit vytvořit rovnováhu co nejdřív, než pořád skákat z extrému do extrému.
Ale zpátky k živému plotu. Věděl jsem tedy, že túje nechci. Častokrát jsem na permakulturních stránkách narazil na zmínky o živém plotu, který slouží jako větrolam, pohledová zábrana i životní prostředí pro různé živočichy. Složení živého plotu z hlediska rostlin může být různé, i jeho šířka. Taky je důležité, pro jakou funkci ho na pozemku chcete. Kromě výše uvedeného může sloužit i jako zdroj dřeva pro vytápění. Kdo chce vědět více, ať si vyhledá na internetu kopicování.
Já jsem funkci živého plotu jako zdroje paliva zavrhnul hned na začátku. Pozemek není tak velký, abych si to mohl dovolit. Chtěl jsem ale využít další funkce živého plotu, protože jsem rád, když nějaký prvek na zahradě plní více funkcí.
Narazil jsem na informace o tzv. přírodních živých plotech, které tvoří poměrně volně rostoucí divoké keře, hlavně ty původní v naší krajině. To původní je potřeba brát trochu s rezervou, protože se význam toho slova může lišit tím víc, čím víc budeme postupovat do historie. Radši bych použil výrazu „užitečné rostliny (keře)“.
Takže jsem si nastudoval tolik informací o původních divokých keřích, kolik jsem našel a pustil se do plánování živého plotu pro náš pozemek. Původně jsem chtěl vysadit keře kolem celého obvodu. Střídavě jsem měnil keře v jedné řadě za keře ve dvou řadách, nebo dokonce ve třech. Nakonec jsem to ale musel utnout a zůstat u jedné řady. Taky jsem po další úvaze upustil od plánu osázet živý plot i na stranu (čtvrtkruh), která je lemovaná původním porostem na pozemku (hlohy, bezy, slivoně). I tak mi ale zůstalo vysadit celkem dost keřů, asi 80. Ono takhle na papíře se to nezdá až tak moc, ale je potřeba je sehnat, dovést a taky vysadit.
Začal jsem vybírat keře pro plot a ve finále se tam dostaly tyto keře:
Světlomilné (pro jižní stranu) – růže šípková, kalina tušalaj, dřín obecný, dřišťál obecný
Polostín a stín (východní a západní strana) – ptačí zob obecný, řešetlák počistivý, svída krvavá, kalina obecná, krušina olšová, bez černý, líska obecná
Nakonec jsem doporučení pro orientaci ke světovým stranám úplně na 100 % nedodržel. Po roce jsem ale zjistil, že to není až tak důležité, protože moje jižní strana je pro pěstování asi nejvhodnější, je tam nejlepší půda a kvůli stromům u silnice i celkem dost stínu. Naproti tomu východní strana pozemku je nejbrutálnější. Písčitá, skoro až kamenitá půda a hodně suchá. Taky toho slunce je tam z celého pozemku asi nejvíce. Takže takové svídy krvavé tam vysloveně trpěli, resp. snad všechny časem uschly (a nejen ony). Lepší tedy bude si pozemek projít, zjistit si kde je jaké místo a podle toho plánovat umístění keřů. Každý druh může mít mírně odlišné požadavky.
Rozestupy mezi keři jsem zvolil podle druhu keře a jeho velikosti v dospělosti, a to 3-6 metrů, měřeno od kmínku jednoho keře ke kmínku druhého keře. Je to tedy o hodně více, než se běžně vysazuje živý plot. Chtěl jsem, aby keříky rostli pokud možno přirozeně, ale chtěl jsem také, aby se mírně propojili a vytvořili pohledovou bariéru. Rozhodně jsem je nechtěl pravidelně sestřihávat, jak je běžné u živých plotů. Přemýšlel jsem jenom o odstřihávání odumřelých větví a možná jednom řezu asi po dvou letech, aby se trochu zahustili. Taky jsem měl v plánu postupně dosazovat další keře do mezer, pokud by rozestupy byly přece jenom moc velké. To uvidíme až časem. Teď jsem byl rád, že mám konečně hotový návrh živého plotu.
