Ovocný sad
Ovocné stromy byly snad to první, čemu jsem se začal pořádně věnovat. Ještě předtím jsem studoval keře pro živý plot, ale teprve ovocnými stromy to pořádně začalo. Je jich hodně druhů a některé, jako např. jabloně, mají hodně odrůd. Takže bylo co studovat a z čeho vybírat. Na rozdíl od zeleniny jsem moc zkušeností s ovocnými stromy neměl. U nás na vesnici byli vzrostlé staré stromy, které stále plodili, a tak nebyla moc motivace vysadit něco nového. Zkoušely se nějaké nové stromky, ale byly to spíš takové pokusy, než něco seriózního.
Bylo to pro mě něco nového úžasného na objevování a vrhl jsem se na to s patřičným nadšením. Samozřejmě jsem chtěl toho co nejvíc. Poučený z permakultury jsem chtěl vysokokmeny na semenáčových podnožích. Taky jsem chtěl druhy a odrůdy, které by šly pěstovat bez použití chemické ochrany. Nadchly mě myšlenky jako je jedlý les, nebo tvrdý sad. Tady jsem ale narazil na velikost pozemku, který se ukázal být pro mé trochu až megalomanské záměry zoufale nedostatečný. Původně jsem chtěl několik kaštanů a ořešáků. V dospělosti jsou to ale velké stromy, takže nakonec i když nerad jsem od toho musel upustit. Ono taky ty kaštany by na mém pozemku s nadmořskou výškou 460 metrů asi moc neprospívali. Nakonec jsem zamáčknul slzu v oku a povolil si jenom jeden ořešák. Vybral jsem roubovanou odrůdu „Mars“, která by měla dorůst jenom do 80% běžné velikosti, měla by být samosprašná a měla by rašit až později, takže to sníží riziko vymrznutí. To rašení už mám otestované a raší fakt později, na ten zbytek si musíme nějaký ten rok (spíš desetiletí) počkat.
Další větší stromy na pozemku by měly být třešně. Tady už začala sranda. Třešně jsou spíš teplomilné, takže to chtělo najít nějaké odrůdy, co snesou i mé podmínky. Dalším kritériem je opylování. Většina třešní je cizosprašných, proto prý potřebuje jako opylovače jinou odrůdu. Ne každá odrůda ale opyluje všechny ostatní, proto jsem hledal vhodné opylovače navzájem. Konečný počet třešní jsem si určil na dvě. Sousedi na vesnici měli velkou třešeň a úrody byly fakt hodně velké. Takže by teoreticky stačila jenom jedna, ale zase chce opylovače, takže dvě. Více než jeden strom z každého druhu preferuju sázet i z toho důvodu, že když jeden strom odumře, tak stále je ještě aspoň jeden. Nakonec jsem vybral odrůdy „Karešova“ a „Kaštánka“. Obě jsem koupil na podnožích mahalebka. V návrhu jsem třešně umístil blízko ořešáku. Podle toho co jsem nastudoval, tak by třešním neměla vadit blízkost ořešáku (kvůli alelopatii ořešáku).
Zadní řadu velkých stromů na pozemku jsem chtěl doplnit jabloněmi. Jablka jsou asi mé nejoblíbenější ovoce a je jich hodně druhů, takže zase zábava s vybíráním těch pravých odrůd. Nakonec jsem, i když nerad snížil jejich konečný počet na 6. Zase jsem vybíral odrůdy bez požadavků na chemickou ochranu, a aby to byly navzájem vhodní opylovači. Manželka má radši zelená jablka, tak jsem vybral dvojici „Průsvitné letní“ a „Croncelské“. Já mám radši červená jablka, tak jsem vybral „Panenské české“ a doplnil to podle doporučení odrůdami „Gravštýnské“ a „Malinové Holovouské“, jako prý jedny z nejlepších stolních odrůd jablek. Nakonec jsem přidal ještě „Koženou renetu“, protože koženáče mám rád a chtěl bych aspoň jeden strom s těmito jablky. Podle toho co jsem nastudoval, tak by se můj výběr měl navzájem opylovat. Byly tam letní odrůdy, jako Průsvitné Letní a Croncelské, tak i zimní odrůdy, takže by měla být zajištěna potřeba jablek po větší část roku.
Chtěl jsem všechny jabloně na semenáčových podnožích, není ale lehké je sehnat. Ovocnou školku p. Peška z Bojkovic mám tak nějak z ruky. Na dojezd je to daleko a poštou jsem to nechtěl objednávat. Na zahradu jezdím jenom o víkendu, a kdyby stromky dorazili v průběhu týdne, tak by byl problém. Nakonec jsem zvolil celkem známé zahradnictví Kruh, kde jsem našel ty odrůdy, co jsem chtěl. Nebyly tam ale uvedeny podnože, tak jsem si to ověřoval telefonicky a e-mailem. Prý jsou na semenáčových podnožích. No nakonec byly na semenáčových podnožích jednom 3, další 3 na nižších, slabě rostoucích podnožích (M26). To mi nabouralo plány, protože jsem počítal s velkými stromy do zadní řady ovocného sadu. Měl jsem na výběr je koupit, tak jak jsou, nebo koupit jenom ty na semenáčových podnožích a zbytek sehnat někde jinde. Nevěděl jsem ale kde jinde to sehnat a když už jsem tam jel, tak jsem vzal všechny vybrané odrůdy, i když na jiných podnožích.
Znamenalo to, že bylo potřeba předělat návrh zahrady. Ne poprvé, ani naposled. Menší jabloně přišli do druhé řady a jejich pozici v zadní řadě jsem nahradil jinými stromy. Manželka chtěla na pozemku lípu, tak jsem jednu vybral a umístil jsem ji do severovýchodního rohu zahrady, kde uzavře zadní řadu vysokých stromů a současně to bude součást větrolamu na východní straně pozemku.
Na další místo v zadní řadě jsem se rozhodl vysadit moruši. Na vesnici jsme měli moruši v prostoru výběhu pro slepice. Byl to velký strom, kterého plody nám jako dětem chutnali. Navíc stačil na pozemek jenom jeden. Trochu byl ale problém s nákupem. V zahradnictví Kruh měly jenom převislou variantu „Pendula“, co jsem nechtěl. Další v nabídce byla Moruše černá bzenecká. Její prodejná velikost ale nebyla snad ani 10 cm. Prostě takový kousek proutku, který čouhal z malého květináče. Protože byl podzim, a protože moruše jsou spíše teplomilné, nechtěl jsem riskovat její vymrznutí na mém studenějším pozemku. Tuhle moruši jsem si nechal na další rok na jaře.
Další moruše jsem našel v lesní školce Kostelec nad Černými lesy. Tam je to taky celkem zábava. Prodejní plocha fakt velká, chodíte tam sám a vybíráte. Drtivá většina nabízených stromů a keřů má ale jenom latinský název, takže může být celkem problém něco najít. Zvlášť na začátku a konci sezony, kdy rostliny nemají ani listy. Pro ty, co jim latina moc nejde, bude asi lepší si doma udělat seznam s českými a latinskými názvy.
Na stránkách školky jsem si našel, že mají moruši černou a dorůstá do výšky asi 10 m. Stejnou zkušenost z moruší mám i já, takže spokojený, že jsem našel to, co jsem hledal, jsem vyrazil na nákup. Zase jsem narazil. Měly tam stromek, který měl český název Moruše bílá a latinský název odpovídající Moruši černé (Morus nigra). Když jsem se obsluhy zeptal, jak to tedy vlastně je, bylo mi řečeno, že je to moruše bílá a že doroste tak 3-4 metry. Moruše černé prý měly, ale momentálně už nemají. Řekl jsem si, že ženská neví, o čem mluví, koupil jsem tu moruši a předpokládal, že to bude moruše jakou znám z dětství. Byl to semenáč, tak nevidím důvod, proč by měla dorůst jenom 3-4 m. Snad jedině kdybych ji stříhal a udržoval jako keř. Uvidíme za pár let, kdo měl pravdu (snad to budu já).
Měl jsem hotovou zadní řadu s vysokými stromy. Do další řady jsem doplnil ty 3 menší jabloně a v dalším plánu byly hrušně a višně. Na hrušky moc nejsem, ale chtěl jsem toho mít co nejvíc. Vybral jsem odrůdy „Hardyho máslovka“ a „Clappova“. Měly by se navzájem opylovat a podle toho co jsem nastudoval, tak by mohli růst i v podmínkách mé zahrady. V té době jsem také objevil asijské hrušně, známe spíše pod názvem Nashi. Nastudoval jsem si o nich něco a měly být odolnější vůči rzi jako klasické hrušně. Vybral jsem odrůdu Chojuro a ještě jednu, ale na název si už nevzpomínám, protože mi v prvním roce uhynula a nahradil jsem ji odrůdou Early Shu.
Další stromy ve druhé řadě byly manželčiny oblíbené višně. U višní by neměl být s opylením až takový problém, ale i tak jsem vybral dvě odrůdy. Zase si pamatuje jenom jednu, odrůdu Érdi Botermö. Druhá odrůda uhynula a nahradil jsem ji odrůdou Favorit.
První rok jsem ještě naplánoval a vysadil ovocné stromy do větrolamu na východní straně pozemku. Přednostně jsem vybíral stromy, které jsou vhodné do větrolamu, ale chtěl jsem z nich i úrodu. Vybral jsem dva myrobalány, odrůdy „Rumjanaja Zorka“ a „Star of Hollywood“. Později se ukázalo, že volba místa nebyl úplně nejvhodnější, protože to bylo nejsušší místo na zahradě a slivoně mají rády více vody. Zatím přežívají, ale s růstem to není žádná sláva. Zatím je ale nechci nahrazovat něčím jiným, protože stále žijí. Myrobalány jsou celkem odolné (i když spíš ty divoké) a doufám, že když si vytvoří lepší kořenový systém, tak snad to bude lepší.
Jako další stromy do větrolamu jsem zvolil jeřáby. Narazil jsem na ně na permakulturních stránkách, jako na zajímavou a perspektivní ovocnou rostlinu. Je jich hodně druhů, lépe řečeno hodně kříženců, takže byl celkem problém si zvolit jenom dvě odrůdy. U jedné byl tedy výběr lehký, vybral jsem „Jeřáb moravský sladkoplodý“. Tu další jsem ale dlouho váhal. Nakonec jsem vybral odrůdu „Titan“, díky příslibu větších plodů a taky se mi líbil název. Podle toho co jsem našel, tak by to snad mohl byt kříženec jeřábu ptačího a nějaké hrušně. Vzhledem k tomu, že na mém pozemku se moc hrušním nedaří (rezaví), tak nevím, jestli to byla nejlepší volba. Titan chytá rez taky. Zatím ale navzdory rzi celkem roste, tak uvidíme časem.
Mám rád švestky. Slivoně jsem ale odložil minimálně na další rok. Docházel mi čas, kdy ještě šlo vysadit stromy a taky jsem počítal s tím, že do doby než budeme mít na zahradě kulturní slivoně, tak budeme využívat d ivoké slivoně, co už u pozemku jsou. Chuťově jsou dobré. Taky jsem ještě moc neplánoval broskve a meruňky. Vzhledem k poloze mého pozemku si nejsem jistý, jak by se jim dařilo. Takže zatím nevyzkoušeno, ale mám to v plánu. Budu zkoušet i semenáčové broskvoně.
Další zajímavé ovocné druhy, jako např. mišpule, muďoul, kulturní hlohy, kdouloň, jsou v plánu někdy do budoucna. Teď ale více času věnuji zeleninové zahradě a keřům, co je příjemná činnost, a pak nahrazování stromků, co to nezvládli. To už tak příjemné není. Když se nedaří zelenině, tak to pro mě není tak blbé, jako když mi po dvou letech uhynou stromky. Takže stále studuji, zkouším jiné odrůdy, nahrazuju a plánuju, co dá. Prostoru tam mám ještě celkem dost.
Ještě pár slov na závěr k samo-cizosprašnosti.
Když jsem studoval literaturu k ovocným stromům, tak jsem nabyl dojmu, že opylování je hodně složitá věc. Myslím tím hlavně vztahy mezi jednotlivými odrůdami, kde ne každá je vhodný opylovač pro nějaké jiné odrůdy. Dost mi to ztížilo výběr odrůd, kdy jsem nějaké zavrhnul i proto, že jsem k nim nenašel opylovače, kterého bych chtěl i pro něco jiného, než pro to opylení.
Nejsem odborník na ovocnářství, ale podle mého pozorování to možná až tak horké (myslím tím složité) nebude. Vrostlá třešeň, která už na pozemku byla, je jenom jedna. Kolem ní je ještě pár menších, ale to budou jenom nálety, které vyklíčily z pecek, co upadli z hlavní třešně. Třešeň nádherně kvete a má i hodně plodů. Sice menších, ale v plné zralosti celkem chutných. Nikde v okolí pár set metrů žádná jiná třešeň neroste.
Další příklad je jabloň odrůdy „Průsvitné letní“. Dvouletý stromek kvetl jako jediný ze všech jabloní na mém pozemku a následně vytvořil asi 8 chutných plodů. Nejbližší jabloně jsou asi 50 m přes silnici u souseda. Vůbec ale nevím, jaká odrůda to je a jestli je vhodný opylovač.
Tím nechci říct, že hledat a vybírat vzájemné opylovače není důležité, ale možná to není až tak kriticky důležité, jak jsem si to na začátku myslel. Možná je dostatečné, i když to nemusí být ideální, prostě vybrat pár rozdílných odrůd a oni se už nějak navzájem opylí. Tím se zase zvýší variabilita odrůd, ze kterých si můžeme vybírat. Příroda není hloupá a asi si poradí i v situacích, které my vidíme jako komplikované.
