Zeleninová zahrada
Zeleninová zahrada je prvek, který podléhá na naší zahradě největším změnám. Mění se rozmístění záhonů, jejich počet, velikost a osazení. U stromů a keřů nejsou změny tak, jednoduché. Jednou je zasadíte, a pokud neuhynou, tak rostou několik let, nebo i desetiletí. Vyměnit je pak není jenom tak, protože vysekávat možná už plodící strom moc nechci. U zeleniny je to jednoduší. Většina zeleniny co pěstuji je jednoletá. Vysejete jí, nebo vysadíte, a v průběhu jednoho roku ji taky sklidíte. Když chcete změnit místo pro její pěstování, změnit počet rostlin, nebo odrůdu, tak není problém. Tuto možnost hojně a rád využívám.
Otázka potravinové soběstačnosti je pro mě hodně důležitá. Je to jeden z důvodu, proč jsem si pořídil zahradu. Dnes už vím, že úplná potravinová soběstačnost je hodně těžce dosažitelná, nebo vůbec nestojí za to se o to pokoušet. Teď myslím, že se to nevyplatí hlavně z finančního hlediska. Dopěstovat si něco k jídlu má smysl. Takže se zatím nepokouším např. o pěstování obilí, ale mám to v plánu aspoň zkusit a nevylučuji ani pěstování ve větším. Nevím, jak se moje pokusy s pěstováním později vyvinou. Plány mám, ale ty se po zkušenostech a dalším studiu neustále upravují.
Zeleninovou zahradu jsem od začátku navrhoval tak, aby nám poskytla co největší výběr zeleniny po co největší část roku. Stejně jako u ovocných stromů jsem brzo zjistil, že i z hlediska zeleniny je zahrada zoufale malá. To byl můj první dojem. Postupně jsem ho měnil a v podstatě stále měním, podle toho, jak měním systém, podle kterého se snažím zeleninu pěstovat. Podrobněji se o tom rozepíšu v samostatných článcích.
Zelenina by taky měla tvořit základ pro moji snahu uživit se produkcí jídla. Trh se neustále mění. Pár let je populární něco a na další rok to může být zase něco jiného. Je zelenina, která je populární stále, např. rajčata. Rozhodně ale nechci skončit tak, že budu produkovat jenom pár druhů zeleniny (nebo dokonce jeden), jenom proto, že je to finančně nejvýhodnější. U jednoleté zeleniny je ale právě výhoda, že můžete svou produkci, a tím i nabídku, každým rokem obměňovat. U ovoce to je problém, protože něž začnou stromy a keře plodit, tak to trochu trvá. Rozhodnete se pro jabloňový sad, něco do jeho vybudování investujete, začne vám plodit, pak najednou obliba jablek poklesne a můžete mít problém.
Prostě u ovoce není tak snadné přejít z jednoho druhu produkce na jiný. Taky je lepší mít pestřejší produkci. Většinou je to tak, že se každý rok daří něčemu lépe a něčemu méně. Pokud se rozhodnete pro jednodruhovou produkci a právě ten rok se tomu vašemu druhu zeleniny moc nedaří, tak taky můžete mít problém. Když ale nejste závislí na jednom druhu a pěstujete toho víc, tak v případě výpadku jedné produkce to můžete nahradit jinou.
Protože máme zahradu hlavně pro vlastní potřeby, tak chceme co největší pestrost. Snad nikoho nebaví jíst jenom jeden druh jídla pořád dokola. Ono by to asi delší dobu ani nešlo. Stejně tak pro své potenciální zákazníky chci produkovat toho co nejvíce, tak, jak mi to velikost zahrady dovolí. Někteří farmáři produkují jenom pár druhů, které se finančně nejvíc vyplatí a zbytek nakoupí za vydělané peníze. Touto cestou nechci jít. Po tom, co jsem ochutnal zeleninu vypěstovanou na mé zahradě, tak už zeleninu ze supermarketu nechci. Jsem ochotný ale nakupovat jinde, pokud se nějaké zelenině, nebo ovoci na mém pozemku fakt nedaří, nebo to vzhledem k podmínkám mého pozemku nejde vůbec dopěstovat. I tak ale preferuji farmářské trhy s už ověřenými farmáři, nebo vzájemnou výměnu produktu např. v rámci nějaké komunity pěstitelů. I na ten supermarket ale někdy dojde, protože nejsem a ještě dlouho nebudu (pokud někdy) potravinově soběstačný. Abych ale supermarketům nekřivdil, tak i tam se to už mírně zlepšuje. Všechno závisí na naší poptávce. Pokud budeme neustále chtít a nakupovat méně kvalitní produkty, tak nám je budou neustále nabízet.
Na vesnici jsme zeleninu pěstovali na zahradě, ale i na poli. Zahrada u domu sloužila hlavně pro zeleninu, která by byla po ruce co nejdřív ke zpracování v kuchyni, nebo k přímé spotřebě. Taky to byla zelenina, které vyžadovala největší péči. Při klasickém způsobu pěstování hlavně odstraňování plevele a zalévání (i každodenní). Šlo hlavně o rajčata, papriky, něco málo kořenové zeleniny do polévky, nějaké to koření, pár brambor apod. Na pole zase šly druhy, které nevyžadovaly pravidelnou péči, ale tvořili základ stravování. Hlavní produkce brambor, fazole, dýně, kukuřice, řepa, kořenová zelenina. Kukuřice, dýně a řepa byly pěstovány hlavně jako krmivo pro zvířata.
Zahrada i pole prošly pravidelně každý rok orbou, kde se zorala plocha jako celek. Pak se udělaly řádky a do toho se vysévala semínka. Neviděl jsem, že by někdo dělal nějaké záhony. Záhony se snad používali jenom na kytky, kde se ale neoralo. Je logické, že při pravidelném plošném zorání zahrady asi moc záhony dělat nejde.
Poučen permakulturními metodami pěstování, kde vyslovit slovo orba je skoro smrtelný hřích, jsem se rozhodl pěstovat veškerou svou produkci zeleniny na záhonech. V návrhu mi vyšla jejich délka na 8 metrů a šířku jsem zvolil jeden metr. Proč jeden metr popíšu v jiném článku, kde se budu zabývat metodami pěstování. První rok jsem si naplánoval 32 záhonů. Zatím prázdných, protože ke studiu druhů a odrůd zeleniny jsem se zatím nedostal. Zatím mně v dostatečné míře zaměstnávalo studium ovocných stromů a keřů.
Původní plány ještě před nákupem pozemku byly, že vysadím nejdřív stromy a keře. Jinak jsem chtěl zlepšovat půdu, vytvářet záhony a vysadit maximálně tak dýně. Teď už nevím proč dýně. Asi po zkušenostech z vesnice jsem si myslel, že to je to nejjednodušší, co lze pěstovat. Porost dýní taky dokáže celkem dobře potlačit plevel. Na vesnici jsme dýně pěstovali pro krmení prasat a kromě vysetí semen a sběru nebylo nic potřeba. Já jsem ale začínal na louce, ne na poli, co je něco trochu jiného. Do půdy, kde roste louka, fakt nelze jenom tak vysít semena a něco očekávat.
Původní plán byl fajn, ale jenom do té doby, než jsme měli pozemek. Pak se mi už nechtělo několik let čekat, než zlepším půdu a vytvoří pořádné záhony. Sice si dnes říkám, že by bylo lepší nechat celou plochu vyčleněnou pro zeleninu zorat, vysít zelené hnojení a chvíli počkat. To by byl rozumný postup. Nejsem si ale na 100 % jistý, že kdybych to dělal dnes, tak bych to udělal jinak. To natěšení, že máte konečně pozemek, je jednoduše příliš velké, než aby se vám chtělo ještě nějaký ten rok čekat.
U zeleninových záhonů jsem si naplánoval taky skleník. Není to ani tak z důvodu pěstování některých teplomilnějších plodin, ale spíše z důvodu, že si chci předpěstovat vlastní sazeničky. Sazeničky se sice dají koupit z zahradnictvích, nebo hobby marketech, ale tam někdy nevíte ani odrůdu a výběr je dost omezený. Pokud chcete zkoušet různé odrůdy, tak jsou vlastní sazeničky často jedinou volbou. Dělat sazeničky v bytě není úplně ideální, takže nějaká pěstírna, nebo skleník se hodí. Skleník jsem sice naplánoval, ale dodnes (září 2018) jsme ho ještě nepořídili a vzhledem k mým dalším plánům to možná ještě nějakou chvílí potrvá. Zatím bude muset stačit byt.
Kolem celé zeleninové zahrady jsem ještě naplánoval jakýsi lem, nebo pás, který by měl kromě jiného lákat hmyz a odpuzovat škůdce. Osazen bude jak jedlými trvalkami, tak i různými květy. Většina rostlin, které na zahradu vybírám, se dá sníst, Pohled na hezké květy ale taky potěší. Hlavně když vidíte tu záplavu hmyzu, který je obletuje.
