Oplocení pozemku
Když nám konečně zemědělci k 1. říjnu uvolnili pozemek, tak jsem začal plánovat oplocení pozemku. Koupili jsme louku, otevřenou do všech stran (když pominu pás stromů na jedné straně), tak jsem musel nějako řešit ochranu toho, co budeme pěstovat. Zvažoval jsem individuální ochranu každého stromku (chráničky), nebo oplocení celého pozemku. Vzhledem k naplánovanému počtu stromů a keřů jsem si raději zvolil oplocení celého pozemku. Ono taky tam neplánuji pěstovat jenom stromy a keře, ale i zeleninu. Chránit pak každý záhon zvlášť jsem fakt nechtěl. Oplocení pozemku navíc slouží i jako zábrana proti lidem, ne jenom proti zvěři. Vzhledem k vybranému druhu oplocení se ale jedná spíše o psychologickou zábranu, než aby to skutečně někomu zabránilo ke vstupu na pozemek (kdyby se tam fakt někdo chtěl dostat).
Z vesnice jsem byl zvyklý na určitý komunitní život. Sousedé spolu celkem komunikovali a pomáhali si. Za těch 20 let co jsem v Praze, se to ale dost změnilo i na těch vesnicích. Rád bych zase komunitní život na vesnicích podpořil, mimo jiné i produkcí lokálních potravin a spolupráci s dalšími lidmi ve vesnici a okolí. Je to o dost těžší, když jsem v té vesnici nevyrostl a nikoho tam neznám. To ale neznamená, že se o to nemůžu pokusit.
Po koupi pozemku jsem se vybral za starostou vesnice, abych se aspoň představil a řekl mu svůj záměr. Starosta, asi s obavami, co si to ten Pražák vymyslel, se schůzkou souhlasil. Po prvních mých větách ale ledy roztáli, když pochopil, že za ním nejdu se žádným developerským projektem, nebo něčím podobným. K mému záměru se postavil celkem vstřícně, i když mi řekl, že to s podporou komunitního života asi moc růžové nevidí.
Nadnesl jsem mu i otázku ochrany pozemku před zvěří. Starosta preferoval individuální ochranu (chráničky). Na plot se moc netvářil a odkázal mně na stavební úřad. Napsal jsem e-mail na stavební úřad s dotazem, jestli můžu udělat oplocení pozemku. První odpověď stavebního úřadu byla zamítavá, protože je v obci stavební uzávěra, která se vztahuje i na můj pozemek. Tak jsem jim odpověděl, že to chci z důvodu ochrany rostlin před zvěří a že se bude jednat jenom o kůly a lesnické pletivo. Stavební úřad mne odkázal zpátky na starostu a poslal mi text stavební uzávěry, kde by se na můj záměr mohla vztahovat výjimka. Tak jsem zavolal zase starostovi s tím, že mě stavební úřad odkázal zpátky na obec. Starosta se mírně rozčílil nad tím, že tohle děla stavební úřad pořád. Nicméně mi řekl, že mi nechce bránit v tom, abych tam měl zahradu, ale že to má rozhodnout stavební úřad.
Další, pravděpodobně nic neřešící, úřední kolečko jsem už absolvovat nechtěl, takže jsem se rozhodl oplocení postavit. V současné době už oplocení stojí skoro 2 roky a nikdo zatím nic nenamítal. Životní prostředí jsem na pozemku určitě nezhoršil, spíše naopak. Každý rok tam objevím nějaké nové druhy živočichů, kterým se snažím vytvořit vhodné podmínky pro to, aby tam mohli žít.
Rozhodnutí vybudovat oplocení padlo, a protože jsem nechtěl moc provokovat, rozhodl jsem se pro už zmiňovaný plot ze dřevěných kůlů a lesnického pletiva. Výšku oplocení jsem zvolil 2 metry. Možná by stačilo i méně, ale lépe víc. Ta cena až o tolik vyšší nebyla. Kůly jsem zvolil s průměrem 6 cm a délkou 2,5 m. V nabídce byly i kůly s průměrem 10 cm, ale za více jak dvojnásobnou cenu, a taky samozřejmě o dost vyšší hmotností. Pletivo jsem zvolil výšky 2 m, celkově 17 vodorovných drátů, které se směrem dolu zhušťovaly. K tomu jsem ještě objednal telegrafické svorky (tzv. U-svorky). Původní moje představa byla, že budu přichycovat ke kůlům každý drát. Proto jsem koupil svorek fakt hodně.
Dnes už vidím v nabídce i kovové sloupky pro lesnické pletivo, které už mají háčky pro zachycení drátů. Jsou sice mírně dražší než dřevěný kůl o průměru 6 cm, ale zase levnější než dřevěný kůl o průměru 10 cm. Kdybych měl zase stavět oplocení, tak bych asi šel do těch kovových sloupků. Uchycování drátů o sloupek by se asi hodně urychlilo.
Délku oplocení jsem spočítal na 256 metrů. Proto jsem objednal 110 kůlů a 6 rolí pletiva po 50 metrech. K tomu hodně svorek. Nějaké podhrabovací desky, nebo kotvy na spodek plotu jsem vynechal. Celé mně to stálo necelých 17 tis. Kč. Firmu, od které jsem to kupoval, jsem poptal i na to, kolik by chtěli za postavení oplocení. Jejich nabídka, která byla něco přes 70 tis. Kč, nebyla pro nás akceptovatelná. Takže nám s manželkou nezbylo nic jiného, než si plot postavit sami.
Na stavbu oplocení jsme si vyčlenili 2 dny, pátek a sobotu. Pátek hlavně z toho důvodu, že firma, u které jsme kupovali materiál, nedělala rozvozy přes víkend. V pátek ráno jsme se vypravili na pozemek a čekali na materiál. Ten dorazil až odpoledne kolem 15 hod., ale aspoň jsme využili čas a udělali náš první záhon na zeleninu (o tom zase v jiném článku). Materiál jsme složili a jediné co se dalo udělat, bylo roznést kůly po pozemku, aby byly připravené na druhý den. Kůly jsme dávali každého 2,5 metru. Protože délka kůlů byla taky 2,5 metru, tak jsme je jenom skládali vedle sebe jako hada po celém obvodu pozemku. Nebylo potřeba nic vyměřovat. Když jsme je takhle roztahali po celém pozemku, tak taky nebyly aspoň vidět ze silnice. Nechávat 110 bíle svítících kůlů na jedné hromadě přes noc se nám fakt moc nechtělo. Pletivo jsme schovali za hromadu větví, které vznikli z prořezu pásu stromů, když jsme dělali místo pro budoucí oplocení. Pak už zůstalo jenom doufat, že nic do dalšího dne nezmizí.
V sobotu jsme byli domluveni s bagristou na osmou hodinu, že začneme dělat kůly. Na permawebu někdo psal, že dělá oplocení tak, že zatlačuje dřevěné kůly do země radlicí od bagru. Přišlo mi to jako v té době nejvhodnější řešení. Lepší, než kopat díry pro 100 kůlů, nebo je zatloukat ručně kladivem. To by ale vzhledem k výšce kůlu ani nešlo. Domluvil jsem proto bagristu, ten dorazil asi v 8,30 a začali jsme zatlačovat kůly. Já jsem je vždy přidržel na správné pozici a bagrista to lžící zatlačil. Plán byl ten, že u kůlů, které jsou dlouhé 2,5 m, půjde do země půl metru a 2 metry zůstanou na připevnění pletiva. Nakonec to dopadlo tak, že není snad ani jeden kůl, který by byl půl metru v zemi. Nepočítal jsem s tím, že půda bude někde tak tvrdá, že to moc nepůjde. Bagr by to možná i zatlačil. Problém byl ale v kůlech, které při kombinaci neprostupného podloží a zvýšeného tlaku lžíce praskali. I když jsme po prvním zlámaném kůlu byli již opatrnější, tak nakonec jsem byl rád, že jsem jich objednal o 10 navíc. Zůstali nám asi jenom 2 celé kůly navíc.
Asi za hodinu byly kůly v zemi, i když výsledek nebyl nic moc. Některé byli v zemi jenom 10 cm, nebo se kývali. Lepší jsme to ale v tu chvíli neuměli udělat. Bagristovi jsem poděkoval, dal mu tisícikorunu a s manželkou jsme se pustili do natahování a připevňování pletiva. To už nebylo tak rychlé, jako zatlačování kůlů. Role pletiva váží celkem dost, když ji musíte přenášet po celém pozemku a manipulovat s ní při upevňování na kůly. V podstatě to probíhalo tak, že jsem upevnil pletivo k prvnímu kůlu, pak jsem to nastojato odroloval ke dalšímu kůlu. U dalšího kůlu roli pletiva přidržela manželka, já jsem přitloukl dráty ke kůlu a postup se opakoval až do konce. Původní myšlenku, že budu ke kůlu přitloukat každý drát, jsem zavrhnul hned u prvního kůlu. Telegrafní svorky jsou zlo. Do některých kůlů to šlo celkem dobře, do některých skoro vůbec. Nadával jsem celý den. Nakonec jsem dával průměrně 4 svorky na jeden kůl. I tak jsme ale poslední úsek oplocení dělali prakticky už po tmě (koncem října asi o 18,30 hod.) a na zatloukání posledních svorek mi manželka svítila mobilem. Pak už zbyl jenom otvor pro vjezd, ale na ten jsme už neměli sílu a nechali jsme to na další týden.
Vjezd na pozemek jsem zatím řešil tak, že jsem nechal v oplocení mezeru v délce 6 metrů, která by se později vyplnila nějakou vstupní branou a zbylé volné plochy by se doplnili pletivem. Těch 6 metrů jsem nechal kvůli mobilnímu bydlení, které jsem tam později plánoval. Tak aby auto s barákem projelo. Co jsem koukal vstupní brány, tak ty byly tak 3,8 metrů široké. Přes to by možná byl trochu problém barák s autem dostat dovnitř. Dnes, když se bydlení na pozemku odkládá na neurčito, spíše na nikdy, by možná už bránu šlo instalovat. Neberu to ale jako prioritu a zatím vstupní otvor pokaždé překryjeme pletivem a zahákneme. Na zvěř to stačí a lidí pokud budou chtít na pozemek vlézt, tak ta brána je nezastaví. Jsou tam lepší (skrytější) místa pro vstup a lesnické pletivo není problém rozstříhat.
Říkal jsem si, že kdybych zvolil ty silnější kůly s průměrem 10 cm, tak by to možná bylo lepší. Že by se možná tak nelámaly při zatlačování. Je to ale těžké říct, protože jsme to nevyzkoušeli. Traktorbagr, který jsme použili na zatlačování kůlů, nemá lžící primárně určenou na tlak dolů, ale na zdvih nahoru. Proto je možné, že by to moc ani se silnějšími kůly nešlo, i kdyby se nelámaly. Dnes bych spíše přemýšlel o těch kovových sloupech s háčky pro dráty, které ale v době kdy jsme stavěli plot my, nebyli. Zase by ale byla otázka, jak je dostat do země. Je to U profil s ne moc silnou stěnou. Možná by se při zatlačování ohýbal a museli bychom volit nějaký jiný způsob (nevím jaký). Protože se ale zatím na stavbu dalšího oplocení nechystám, jsem celkem rád, že to nemusím řešit.
Po první zimě jsem musel oplocení opravovat. Na zahradě bylo asi 20 cm sněhu a některé kůly popadaly. Pomohl mi chlap z vesnice, který mi vozil na pozemek i seno. Kůly jsme stavěli metodou, že nejdřív se nárazy zatloukl do země takový klín, nebo spíše vrták. Do vzniklé díry se vsunul kůl a velkým kladivem se ještě trochu zarazil. Bylo to celkem fyzicky náročné, ale kůly stály fakt dobře. Kdyby se takto udělal celý plot, tak by to byla paráda. Fyzicky bych to ale nezvládl, určitě ne najednou všech 100 kůlů. K pár dalším kůlům, které byly po zimě mírně uvolněné, jsem jenom zatloukl laťku a přivázal ji ke kůlu. Snad to nějakou chvíli vydrží. Později počítám s tím, že se rozrostou keře v živém plotě, prorostou přes pletivo a podrží ho i bez kůlů. Když ale vidím, jak rychle keře rostou (nebo spíše nerostou), tak to pár let potrvá.
