Seno, všude samé seno
Přesnější název článku by byl, „Všude samé seno, sláma a hnůj“. Platilo to hlavně pro první podzim (2016) a v podstatě i po větší část dalšího roku (2017) pěstování.
Inspirován permakulturními postupy pěstování a pár zajímavými videi na youtube, jsem se rozhodl, že nechci zahradu orat, ale pro vytvoření záhonů použiji techniku mulčování. Můj záměr byl vytvořit několik tzv. kompostovacích záhonů ze slámy a hnoje, do kterých by se vysadili sazeničky některých rostlin. Ze začátku jsem měl v plánu jenom dýně, možná brambory. To bylo ještě předtím, než jsme zahradu koupili.
Když už jsme zahradu měli, tak důležitou otázkou bylo, kde sehnat dostatek sena, nebo slámy a hnoje. V rámci socializace, když jsem byl na společenský rozhovor za starostou, jsem se poptal i na to, jestli někdo ve vesnici, nebo v okolí nemá na prodej slámu a hnůj. Starosta mi dal kontakt na člověka, který chtěl bourat stodolu a potřeboval se zbavit letitého sena a slámy. Bylo to prakticky jenom za odvoz. Teď už jenom sehnat ten odvoz. Kontaktovat jsem JZD, které hospodařilo předtím na mém pozemku, a ti mi dali kontakt na traktoristu v okolí. Ten nemohl, ale dal mi kontakt na dalšího, který už byl ochotný to odvozit.
S hnojem to bylo obdobný. V okolí je celkem dost chovatelů koní, i ve vesnici. Na otázku, jestli by šlo od nich vzít nějaký hnůj, řekli ano, ale zase odvoz musím zajistit sám. Domluvil jsem to se stejným traktoristou, jako u sena.
Sena a slámy bylo ve stodole fakt hodně. Domluvil jsem s majitelem termín, traktorista přistavil valník a dal jsem se do nahazování sena. Ze začátku to byl fakt zážitek. Byl jsem na to sám a to seno leželo ve stodole celkem dlouho, některé snad i desítky let. Část sena měla dlouhé stébla a byla hezky uležená. Bez vhodného nářadí to moc nešlo. Dokonce jsem zlomil vidle na seno a používal jsem svoje silnější na kompost. Navíc v tom seně bylo fakt hodně prachu, takže když jsem se večer sprchoval, tak ze mě tekla černá voda. Trochu toho nepohodlí ale rád vytrpím, když mi někdo dává seno jenom za odvoz. Po pár otočkách a pár dnech trápení se ke mně připojil i majitel sena a donesl nástroj, kterému říkali kopáč. Je to něco jako vidle, akorát mají zahnuté zuby do úhlu 90 stupňů. S tím už šlo slehlé seno vytahovat o dost lépe a práce se znatelně zrychlila. Taky jsme na to byli dva.
Celkově těch valníků se senem bylo snad víc jak 20. Když to bylo slehlé v stodole, tak to až taková hromada nevypadala, ale na pozemku jsem měl pár velkých hromad sena (slámy) a k tomu asi 10 valníků koňského hnoje. Vypadalo to celkem divoce, protože to bylo rozházené skoro po půlce pozemku. Další fází bylo udělat z toho všeho sena a slámy už zmiňované kompostovací záhony. Ten rok (2016) jsem jich stihl udělat asi jenom tři. Na jeden záhon to bylo kolem 20 koleček hnoje a téměř stejný počet koleček slámy / sena.
Seno, sláma a hnůj se tak začali přemísťovat z chaoticky rozhozených hromad na uspořádané zeleninové záhony. Trvalo ale skoro celý rok 2017, než se mi podařilo rozebrat poslední hromadu. Pak už na pozemku zbyli jenom vytvořené kompostovací záhony. Takové asi 30-50 cm vysoké a 8 m dlouhé „hrobečky“. Nevím, jak to působilo na místní lidi, akorát jeden se mě ptal, jestli v tom budu pěstovat houby. Traktorista, který mi vozil seno a hnůj, jenom kroutil hlavou, když jsem mu vysvětloval svůj záměr, co a jak chci pěstovat. To mě ale rozhodně nemohlo odradit, hlavně ne v období nejsilnějšího permakulturního očarování.
