Bylinková spirála
Bylinková spirála je jedním ze symbolů permakultury. Bylinky jsme předtím nějak moc nepěstovali, ale hodně mě lákali. Nastudoval jsem si toho celkem dost o bylinkách, a taky o stavbě bylinkové spirály. Většina mých návrhu je trochu megalomanských, i když realita je pak trochu jiná. U bylinkové spirály tomu nebylo jinak. Někde jsem si přečetl, že výška spirály by měla být aspoň 1,2 m, aby se zajistili vhodné klimatické podmínky. Pro takovou výšku už potřebujete i celkem slušnou základnu. Taky potřebujete zvolit vhodný materiál na stavbu. Při větších rozměrech je to dost důležité.
Ze začátku jsem přemýšlel nad kamenem, nebo cihlami. Kámen je těžký a přišel mi i celkem drahý. Cihly už vypadaly lépe, ale taky jich bylo potřeba hodně. Nakonec jsem si zvolil betónové svahové tvarovky z OBI. Jsou dost velké, ale ještě s přijatelnou hmotností. Taky bych na osazení bylinkami využil i vnitřní prostor tvárnice. Zkoušel jsem různé návrhy, až jsem se dostal na celkem rozumný rozměr s průměrem 2 metry a výškou kolem 1,2 metru. To už musím říct, že jsem se krotil, ale i tak bylo potřeba sehnat (zakoupit) 99 tvárnic. To při ceně 35 Kč za tvárnici a dopravě dělalo kolem 4000 Kč. To už není zanedbatelná suma, za takovou srandu. Z kamene by to ale vyšlo o dost dráž, cihly asi taky, ale hlavně by to bylo o dost pracnější, při té velikosti. K tvárnicím jsem ještě dokoupil plastové jezírko. Bylinková spirála bez vodního prvku přece není ono. Radši jsem ale taky mírnil a vybral jenom jezírko o objemu 100 litrů. Bylo tam i větší, s objemem 1000 litrů, ale to možná později. Dalších 1000 Kč pryč.
Pro samotnou stavbu bylinkové spirály jsem si zvolil naší dovolenou, kdy jsme měli v plánu také pár dní na zahradě stanovat. Plánek jsem měl nakreslený, tvárnice nakoupené, tak směle do toho. Řidič s tvárnicemi nás už čekal v domluvený čas na zahradě, takže jsme se rychle pustili do vyložení tvárnic z auta a pak už to bylo na mně.
Nejdřív jsem si pomocí klacků, měřícího pásma a provázku vyměřil plochu spirály a přilehlého jezírka.
Rýčem jsem odstranil drny a uložil je vedle pro pozdější použití. Měli posloužit jako výplň tvárnic, když už bude spirála hotová.
Po odstranění drnů jsem se snažil jít ještě trochu do hloubky, protože jsem chtěl mít první řadu tvárnic úplně zanořenou, až v úrovni terénu. Taky bylo potřeba vykopat jámu na jezírko.
Byl jsem celkem rád, že jsem nenaplánoval větší spirálu a nekoupil větší jezírko. Čím hlouběji jsem kopal, tím to bylo horší. Měl jsem jenom rýč a ten už pomalu přestával stačit. Hlavně u jezírka jsem tu hlínu usekával po centimetru. Půda na naši zahradě nic moc. Ještě pár centimetrů pod povrchem to jde, ale hlouběji je to ubité hodně. Ty roky, kdy tam hospodařili zemědělci je poznat. Naštěstí poslední roky tam byla louka, která se jenom sekala a na půdě to je poznat. Už se pomalu začíná zlepšovat.
Výkopové práce byly konečně ukončené a já se pustil do ukládání a srovnávání tvárnic. Postupoval jsem od vnějšku dovnitř a postupné přidával vrstvy. Nejhorší bylo udělat první vrstvu. Pak už to jelo celkem v pohodě. Po postavení tvárnic začala další sranda, a to vyplnění vnitřního prostoru spirály a samotných tvarovek.
Do tvarovek jsem naházel všechny drny, které jsem odebral na začátku, ale nepostačovalo to ani náhodou. Pak jsem začal vyplňovat vnitřek spirály. Věděl jsem, že vykopaná zemina na to nebude stačit, tak jsem na spodek naskládal větvě a seno v několika vrstvách. Větvě jsem měl z prořezu a seno z jarního čištění stodoly. Po každé vrstvě jsem to ušlapával, aby to bylo hezky pevné. Spotřeba materiálu fakt šílená. Navrch jsem naházel zeminu z kopání základů spirály a jezírka. Taky jsem dosypal tvarovky. Počítal jsem ale s tím, že se to i tak časem slehne, takže budu potřebovat více zeminy.
Přemýšlel jsem, kde vezmu dostatek zeminy. Nic mě nenapadalo, protože jsem nic akutně na zahradě kopat nepotřeboval. Pohrával jsem si s myšlenkou vykopat díru pro další větší jezírko. Nakonec to nebylo potřeba. V té době jsme se nějako dostal k myšlence hadníku a problém byl vyřešen. Při kopání základu pro hadník bylo celkem dost zeminy, kterou jsem rád odvozil na bylinkovou spirálu. Taky jsem objel s kolečkem zahradu a posbíral jsem všechny krtince, co šly. Byla to kvalitní půda, ze které jsem udělal vrchní vrstvu bylinkové spirály a taky jí nasypal jako poslední vrstvu do tvárnic. Ono se to časem ještě mírně slehlo, ale už to bylo ve stavu, kdy šly sázet bylinky.
Na bylinky jsme si ale ještě počkali, i když jsem je už měl rozplánované. V létě bylo horko a sucho. Vzhledem k tomu, že na zahradu jezdím jednou týdně (obvykle), tak by je neměl kdo zalévat. Na podzim jsem je už taky nechtěl sázet, protože jsem si nebyl jistý, jak přezimují. Nakonec se prvními rostlinami na bylinkové spirále staly krokusy, které manželka zakoupila na podzim. Zbytek jsem sázel na další rok na jaře. Jezírko taky zůstalo neosazené. Jenom jsme tam napustili trochu vody a hodili tam kus větve, aby měli živočichové kudy vylézt, když tam náhodou padnou.
Jsem celkem rád, že tu bylinkovou spirálu máme, ale podruhé už bych něco takového nestavěl. Určitě nic tak velkého. Je to celkem náročné finančně i na množství práce a efekt si myslím, že není až tak úžasný. Zatím je ale bylinková spirála teprve v začátcích, takže uvidíme časem, když se osadí a bylinky se rozrostou.
